Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ (Matouš 26, 42)
Čtení z evangelia podle Matouše, kapitola 26., verše 36-46 Milé sestry a milí bratři vizovického sboru, jako obvykle Vás zdravíme před blížícími se velikonočními svátky. Pro letošní velikonoční okruh jsme vybrali texty z evangelia podle Matoušova sepsání. Jím zaznamenaný Ježíšův pašijní příběh je základem pro kázání v celém postním období i o samotných svátcích. Nechejme se tedy oslovit touto zvěstí a pokusme se v ní nacházet výstižné obrazy pro vlastní životní směřování. Ježíše zastihujeme ve zlomové situaci v getsemanské zahradě. Je zde v noci se svými učedníky. Pouze jeden chybí, který již dříve odešel, aby naplnil úděl vlastního rozhodnutí. Ježíš chce být sám, aby se mohl nerušeně modlit, ale zároveň touží po lidské blízkosti. Ponechá učedníky stranou, ale vezme s sebou tři nejbližší. Od nich však opět trochu poodejde. Opakovaně se ovšem k učedníkům vrací. Evangelista charakterizuje Ježíšovo rozpoložení jako zármutek a znepokojení či úzkost. Tato použitá slova můžeme vnímat jako jeho úpěnlivé přání mít neúnosnou situaci již za sebou. Až do této chvíle je Ježíš svrchovaným pánem celého dramatu. Organizuje vše podle svého, jedná iniciativně, uniká z nastražených pastí. Nyní však již brzy bude vydán do rukou hříšníků a půjde z ruky do ruky, aniž by měl mnoho možností ovlivnit děj. Chvíle v Getsemane jsou poslední, kdy by ještě stále šlo celou situaci vyřešit nějak jinak. Pokud zde Ježíš zůstane, půjdou již věci vlastním spádem. V tuto chvíli prožívá svůj největší zápas, což evangelisté nikterak nezastírají, naopak ukazují jako součást jeho lidství. Ježíš jde stranou od ostatních, aby mohl být sám a modlit se. Svými slovy nám tato modlitba připomíná onu modlitbu, kterou učil své učedníky. Vyjádření o odhodlání, ale slabém těle, charakterizují učedníky, ale vlastně i Ježíše samého – proto se modlí, padá k zemi a zápasí o jiné řešení. Zde ve svém zápase předkládá Bohu vůli celého lidstva. Tato přirozená vůle však nezůstala Boží vůli poddána, naopak začala ji vnímat jako sebe ohrožující a zabraňující ve vlastní svobodě. Ježíš nyní přivádí člověka z této opozice zpět a sjednocuje lidskou vůli s Boží. V této Ježíšově vůli je přítomen odpor lidské přirozenosti proti Bohu. Je tu přítomna svéhlavost nás všech, veškerá vzpoura vůči Hospodinu. Ježíš bojuje, zápolí a táhne vzpírající se lidskou přirozenost k její vlastní podstatě. Neboť lidská vůle je od stvoření nasměrována k vůli Boží. V souzvuku s Boží vůlí dochází k jejímu úplnému naplnění, potvrzení a nikoli zničení. Vítězství je nyní již vybojované. Hlavní zápas vybojoval Ježíš tu v Getsemane. Rozhodnutí padlo již tím, že zůstal a neuhnul z nastoupené cesty. Nyní může s důvěrou očekávat vývoj příštích událostí. Ví, že není sám, neboť Bůh je nadále s ním. A co my? Věříme, že Bůh je také s námi, byť nerozumíme všemu, co se při nás kdy odehrává? Dokážeme unést vývoj a dění, o kterých si myslíme, že se raději neměly stát? To jsou otázky, před které nás staví pašijní vyprávění. Jsme zde svědky dramatu, který se odehrává též pro nás i za nás. Jsme přizváni k účasti na tomto dění, abychom se sami mohli stát Ježíšovými následovníky. Aby se tak naše vůle protknula s vůlí Boží a poddala se jí. Na tomto pomyslném kříži má skončit naše veškerá svéhlavost, nedůvěra, obavy i strach. Toto v zahradě vybojované skryté vítězství smí z Boží milosti nadále platit i pro nás. Bratři a sestry, posíláme Vám tuto evangelijní zvěst jako srdečný pozdrav i povzbuzení ze sboru pro čas postní a velikonoční. Můžete ji sdílet o Velikonocích se svými nejbližšími a všude tam, kde Vás zrovna zastihne. Posíláme Vám ji ale především jako pozvání, abyste společně s námi sdíleli radost z Božího díla spásy během následujících služeb Božích. Díky Vaší obětavosti jsme mohli v loňském roce realizovat nové vstupní dveře a úpravu fasády z horní strany sborového domu. Letos bychom velice rádi v opravě fasády pokračovali a rovněž se pokusili o výměnu některých nevyhovujících oken. S výhledem všech těchto chystaných prací Vás nakonec prosíme o příspěvek na salár, z něhož dále hradíme veškerý běžný sborový provoz. Podle doporučení vedení naší církve navrhujeme salár zhruba ve výši 5 % ročního příjmu. Chceme Vám rovněž připomenout, že svůj salár můžete platit také trvalým příkazem ze svého účtu na účet sboru č. 253218817 / 0300. Ve zprávě pro příjemce uveďte prosím své jméno. Jménem staršovstva vizovického sboru Vás všechny zdravíme na letošní cestě k velikonočním svátkům a přejeme dostatek síly, radosti i naděje od našeho Pána Ježíše Krista a těšíme se na setkání s Vámi! Jindřich Karásek, kurátor, Jiří Malý, farář