Bratři a sestry, nevím, zda je kdo z vás z vinařského kraje nebo snad přímo z vinařské rodiny. Pokud ano, pak vám metafory, přirovnání a obrazy textů dnešní neděle mohou být zvlášť blízké…
Minulou nedělí (Septuagesimae / Devítník) začal v církevním roce již cyklus předvelikonoční (za týden bude neděle masopustní a za 2 týdny 1. neděle postní…)… Podle starocírkevní tradice se má v tuto dobu číst ten oddíl, který jsme právě slyšeli -"podobenství o dělnících na vinici" (~ "o podivně spravedlivém hospodáři"); a podle tradice Jednoty Bratrské se k toto oddílu jako starozákonní čtení pojí píseň o vinici (Iz 5) Tedy vinice - hospodaření na vinici - vinařina…
I.
Bibličtí svědkové - od starozákonních proroků až po svědky novozákonní, Ježíše i apoštoly - totiž rádi o Bohu a jeho díle mluví v přirovnáních, podobenstvích, obrazech, metaforách… Je to nepochybně dobrý způsob, jak vypovědět něco podstatného o věcech, o nichž se nedá mluvit přímo, popisně … A o Bohu, jeho díle, … o tom, co on pro nás dělá a jak s námi zachází se dá jen těžko přetěžko mluvit jinak než v přirovnáních, obrazech, metaforách či symbolech…
Obraz vinice je klasický - v bibli se tak o díle Hospodinově a o jeho lidu mluví mnohokrát, v různých souvislostech. Řada aspektů vinaření se dá pro příměr k Božímu dílu využít:
Právě proto, že k nám tyto obrazy celkem přímo mluví, že jim rozumíme, je bibličtí svědkové rádi užívají. Když je nám jasné, jak je to s určitými danostmi, vztahy a pravidly při správě vinice a dobrém hospodaření s vínem, můžeme na přirovnání Božího lidu k vinici pochopit určité rysy Božího jednání s námi. Hospodin, náš Bůh, je jako dobrý vinař … nebo - v jiném obraze - jako dobrý pastýř, nebo jako pán domu, který vystrojil hostinu a čeká na své hosty, … jako otec marnotratného syna. To jsou příměry, kterým rozumíme.
Náš dnešní oddíl nám tímto způsobem líčí obraz hospodáře, který si najímá dělníky, aby je poslal pracovat na svou vinici. - Kdo má uši k slyšení, slyš!
II.
Tak tedy - jeden hospodář, podnikatel-vinař, který potřeboval najmout dělníky… Vypravil se, jak bylo obvyklé, brzy ráno na trh a najal si je. Smluvil si s nimi obvyklou odměnu - denár na den. - To je tak akorát na slušné živobytí, tím se dá uživit běžná rodina. - A oni šli a pustili se do práce…
Zápletku podobenství pak tvoří najímání dalších námezníků během dne. Pán vinice opakovaně chodí mezi nezaměstnané … a postupně - po našem zhruba v devět, v poledne, ve tři odpoledne … a dokonce ještě o páté, hodinku před koncem denní směny … - je posílá pracovat na svou vinici. O odměně přitom těmto později najatým říká trochu záhadně, že jim dá, "co bude spravedlivé" (v. 4) - pozorný posluchač v tom hned tuší důležitý motiv (problém)!
Večer pak dojde na vyplácení odměn; k výpravě příběhu patří, že denní mzda se vyplácí hned. Pán vinice zavolá svého správce a přikáže mu, ať mzdy vyplatí … pěkně popořádku, od posledních k prvním (v. 8).
Při slovech "první" a "poslední" by nám (B+S) mělo cinknout v uších. V našem textu i v jeho blízkém okolí se tato slova opakují několikrát; v několika variantách se tu probírá, co znamená, že "mnozí první budou poslední a poslední první". Touto větou končí v Mt evgiu předchozí kapitola (Mt 19,30) … a naše podobenství jakoby mělo být jejím vysvětlením, rozříkáním… - První budou poslední … a poslední budou první… - Znamená to (v církvi, ve společnosti), že si jen vymění pozice? Že ti, co jsou vpředu, půjdou dozadu a naopak? (Je to program revoluce…?)
Když pak ti, kdo na vinici přišli hodinu před koncem šichty (ti "poslední"), dostali od pána vinice celý denár, muselo těm, kdo dřeli od rána, poskočit srdce - … "Kolik asi dostaneme my?! … Když ti poslední dostali celý denár, kolik mohou dostat první?!"
Dostali taky denár. - Není to nespravedlivé?! - "První" to tak nepochybně pociťují. Cítí se poškozeni; je-li mzda odměnou za práci, udělali toho za celý den pro majitele vinice nepochybně mnohem víc, než ti, kdo přišli až navečer. Odměnit "první" i "poslední" stejně vnímají jako křivdu. Pochopitelně!
Co je to za podivný obraz, podivnou logiku … podivnou spravedlnost?!
Sám hospodář, pán vinice, se v našem příběhu ujímá slova a jednomu z těch reptajících "prvních" své jednání vysvětluje: "Příteli, já ti přece nekřivdím… Měli jsme spolu smluven jeden denár; ten jsi dostal. Tak si vem, co ti patří a jdi. Jsme vyrovnáni, neděje se tu nic nespravedlivého. - Či snad považuješ za nespravedlivé, že jsem těm "posledním" dal stejně jako tobě? … Co je ti po tom! Tys dostal svůj denár, víc ti nepatří… A do toho, kolik jsem dal těm "posledním", ti nic není. Se svými penězi si mohu dělat, co chci… - Ostatně: já jsem svrchovaný pán vinice … a ty jsi námezný dělník. - Jsi snad ty soudcem mého jednání…?! … Je snad v tvých očích zlé, že konám něco, co je dobré?"
Na tuto řeč pána vinice už v podobenství nezazní žádná odpověď, žádná replika. Je to poslední slovo předloženého obrazu o "pánu vinice" a jeho "námezných dělnících".
Argument je jasný. Odměna dělníka za celodenní práci je denár - tak to bylo s těmi "prvními" smluveno. Tak to také dostali. Pán je nijak neošidil; ti "poslední" jim z jejich odměny nic neukousli. Ovšem ve své svrchované dobrotě odměnil pán vinice i ty "poslední", jakoby byli "první". - A o to tu běží… !
III.
Řada vykladačů toto podobenství vztahuje přímo na církev. "Vinice Páně" je přece tradiční metaforou Božího lidu a problém "prvních" a "posledních", déle sloužících a sotva přišlých … výše či níže postavených známe z církevních dějin i ze současnosti. - Jistě, docela dobře se to na církev hodí…
Ve výkladových poznámkách Bible Kralické je náš text v tomto smyslu shrnut těmito jadrnými tezemi [o čem je podobenství]:
1. O povolání do církve, jako na nějakou vinici, totiž: Kdo povolává? Bůh. Kdy? Někoho prvé, jiného pak posléze. Jakých? Z přirození jejich v dobrém zahálející. Odkud? Z trhu světa tohoto. Jak? Podstatně a služebně, některé v jisté smlouvě a jiné bez smlouvy. K čemu? Ku práci a ne k zahálce.
2. O odplatě dané dělníkům: Jaká jest odplata dána? Kdy? Skrze koho? Jak jest přijatá? (1) Vděčně. (2) Nevděčně. Pročež tento hospodář reptáky pokojí tím, že jim křivdy žádné neučinil, nebo: (1) Podlé smlouvy dělníkům zaplatil. (2) S svými věcmi dělati může, co chce; dáti je někomu, neb tak nechati.
Samozřejmě - je možné takto nad naším textem uvažovat a hledět na církev (třeba i na tento sbor) brýlemi našeho podobenství; … jakoby toto podobenství bylo o církvi. Lecjaké paralely nás mohou napadnout a lecjaký důraz nám může přijít aktuální. … Je to možné… - Jsem ale přesvědčen, že to není to první, oč v textu běží; text prvotně vypovídá o něčem jiném. …
Čeho se podobenství týká? O čem mluví? …
IV.
Výslovně to zaznívá hned v první větě oddílu; tam je předznamenání, které nesmíme přehlédnout či opomenout - podobenství začíná slovy (v.1):
S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici, či podle doslovnějšího Kralického překladu: Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
Tedy, celý ten obraz je o Božím království, ne o církvi! To znamená, že bychom ve vylíčeném obraze měli sledovat hlavně to, co vypovídá o "pánu vinice", o jeho způsobech jednání … - Tady nejde o pragmatiku poměrů v církvi … a o jejich kritiku, nýbrž o naši naději, o naši spásu…; tady nejde o to, jak to packají dělníci na vinici, ale o to, jak jedná její pán a hospodář…
Snad mi dáte za pravdu, že je to příběh o vinařově dobrotě, o jeho vstřícnosti, … o jeho zájmu na tom, aby se řada lidí zapojila do jeho díla, … že je to příběh o jeho štědrosti … a především o jeho zvláštní spravedlnosti - tak milostivé, že to ty první dělníky, poctivé a řádné pracanty, zcela vyvedlo z míry.
[TEZE:] S královstvím nebeským (naší poslední nadějí) je to, jako když jeden hospodář takhle najal a takhle odměnil dělníky!
Těm prvním slíbil denár … a dal jim ho. Později povolal jiné dělníky a slíbil jim dát, "co bude spravedlivé". Podle hospodářovy zvláštní spravedlnosti je to taky denár.
Pozor, to není žádné rovnostářství podle vyhlášeného principu, že každý má dostat stejně, či každý podle svých potřeb! Zdůvodnění této odměny vůbec nesouvisí s námahou dělníků a s jejich případnou mírou zásluh. Ta odměna - každému plnou hrstí - je dána pouze a výhradně dobrou vůlí pána a hospodáře; jeho štědrostí. Tečka. On to chce dát; v jeho očích je to právě takhle dobré… takhle spravedlivé…
Je to - pravda - zvláštní spravedlnost; velmi odlišná od toho, jak to máme mezi sebou zavedeno my lidé…
I tomu pořekadlu, že "první budou poslední a poslední první" to dodává zvláštní obsah; všimněme si: Nejprve to pořekadlo zazní jako obecné pravidlo. Ježíš ho říká na adresu svých učedníků, kteří pro něj všechno opustili. Jakoby jim říkal - zdánlivě jste všechno zahodili, ale vpravdě jste všechno získali. Kdybyste se naopak přidrželi svých dřívějších jistot a nenásledovali mne, neměli byste podíl na věčném životě. "Mnozí první budou poslední a poslední první". … Pak, jakoby na vysvětlenou této myšlenky, Ježíš vypráví podobenství o vinaři, který si najal denní námezníky, a na konci řekne: "TAKTO budou poslední první a první poslední". - Takto, tj. ne ve smyslu výměny pozic, nýbrž všichni jako první… - To je obraz království nebeského; to je naše naděje.
Tady už by bylo možné říct amen, haleluja … přijď tedy tvé království, Pane … - ale nedá mi to, abych nepřipojil ještě jeden odstavec znovu o církvi, o nás.
V.
To podobenství je primárně o Božím království, nikoli o církvi; ale právě proto odtud dopadá světlo také na církev, na Boží lid a jeho uspořádání. Jsou-li přece takto "první poslední a poslední první" před Bohem, nemůže to být v jeho církvi (jakkoli není Božím královstvím na zemi), zásadně jinak. I když církev není "Boží království na zemi", je tu přece nejedna souvislost. Hlásí se přece k témuž Pánu, o němž mluví podobenství … a z jeho dobroty jako společenství "dělníků na vinici" žije. Jsou-li na "vinici Páně" nějací "první" či "poslední", pak pro ně neplatí pravidla byznysu či pravidla sportu … kde "první" je prostě vždycky ten nejlepší, nejrychlejší, nejsilnější … ten z nějakých důvodů právě nejúspěšnější … a ten poslední naopak vždycky jen utře nos…
I v církvi (před Pánem vinice) přece platí ona zvláštní spravedlnost … zvláštní oceňování založené ne na našem výkonu, nýbrž na dobrotě štědrého pána vinice - na jeho dobrotě, jež patří všem, všem dosyta. On dává všem plnou měrou; posledním stejně jako prvním. Proto se v církvi nemusíme poměřovat, nemusíme si závidět, nemusíme si jeden před druhým stoupat na špičky, … nemusíme se předbíhat, kopat se do kotníků, … nýbrž si můžeme pomáhat, podávat ruce a navzájem si blahopřát - jak to děláme třeba před večeří Páně. - O to tu jde. Boží milosti je v Kristu pro všechny dost. Platí prvním i posledním; blahoslaven je ten, kdo se nad tím neuráží …- protože v tom, co nabízí a štědře dává "Pán vinice" je naděje, záchrana každého z nás, … i jeho vinice jako celku. Amen
Píseň 694