Čtení Písma: Matouš 5, 17 - 20, Efezským 2, 11 - 18
Text kázání: Jeremiáš 31,31-34 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novu smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“
Je to známé slovo a my křesťané jsme si na ně tak nějak už zvykli. Dokonce jsme si je již dávno přivlastnili a víme přece, že se zde mluví o nás, o církvi a nové smlouvě. Nám byla tato nová smlouva darována a proto také my okoušíme její požehnání. Izraeli zůstala ona smlouva stará, překonaná. Ale je tomu tak doopravdy? A skutečně se již při nás naplnilo všechno to, co se nám zde tak úžasnými slovy zaslibuje? Předně jsou tyto čtyři verše u proroka Jeremiáše součástí většího útěšného celku, ve kterém je Izraeli zaslíben návrat ze zajetí a nové, obnovené přebývání na Sijónu spolu s Hospodinem. Proměnu údělu nezpůsobí vnější změna poměrů či sil, ani změna postoje lidu Izraele, nýbrž Hospodin sám ve své spravedlnosti a slitování. A plnost tohoto Božího zachraňujícího jednání byla i nám nesmazatelně vyjevena v životě a díle Ježíše z Nazareta.
Hospodin přilnul k Izraeli, zavázal se mu smlouvou, kterou nikdy nezrušil ani neodvolal. Proto všechno to, co je zde popisováno jako nové a lepší, je pouze následek této stále platné smlouvy. Neboť starozákonní smlouva je svrchovanou nabídkou milosti i dílem milujícího Boha, který darovanou smlouvu věrně dodržuje a od svého lidu rovněž vyžaduje stejnou vydanost. Protože k této smlouvě především náleží víra a věrnost. Tak jako i k našemu současnému postavení a následování. Ale tato smlouva není úmluvou dvou rovnoprávných partnerů. V Izraeli se smlouvou zavazoval především Hospodin sám. Proto také obsahovala mnohem více zaslíbení a požehnání, než příkazů a zákazů. Hospodin zůstává věrný i lidu nevěrnému, tvrdošíjnému, který jej mnohokrát zapírá a opouští. A to je základní zkušenost i nás samotných. Nebýt této Boží naprosté věrnosti a přízně, tak jsme svoji víru již nezachovali nikdo z nás.
Hospodin dopouští na vyvolený lid výchovné tresty pro mnohá přestoupení, ale tím svoji smlouvu nezrušil ani neodvolal. Vždyť se stal manželem svého lidu, jeho jediným Pánem i pravým Vlastníkem. A proto své dědictví žárlivě střeží před každým z mnoha milenců a svůdců, kteří mu chtějí odloudit jím vykoupený lid. Vysvobození a návrat ze zajetí je novým exodem, novým Hospodinovým triumfem. Neboť právě v exilu se Bůh Izraele prokázal jako zcela svrchovaný a naprosto nemanipulovatelný. Zajetí a deportace judského lidu nebylo porážkou jejich Boha, nýbrž selháním jejich víry a poslušnosti. Z té příčiny Hospodin dovolil, aby na Izraeli vykonaly sousední národy trestný soud, jenž byl důsledkem jejich nevěrnosti a odpadnutí. Ale právě jenom kvůli tomu, že Izrael nadále stál ve zcela jedinečné smlouvě se svým Stvořitelem. Proto na něho platila mnohem přísnější měřítka než třeba na okolní národy. Neboť služebník, který dobře poznal vůli svého pána, přitom ale nekonal, co měl konat, bude více bit než ten, kdo takové poznání zkrátka neměl.
Když zde tedy čteme ono úvodní - Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu, myslí se tím v textu opravdu velice blízká budoucnost. Tak blízká, že pro lid je vlastně již přítomností při jeho návratu do zaslíbené země. Protože, když se v biblické řeči mluví o něčem novém, znamená to mnohem více obnovu již něčeho dosavadního a platného. Tak jako je každého rána nové Boží milosrdenství. Vždy znovu čerstvé, působící a nás lidi zachraňující. A nemůžeme říci, že včera ještě nebylo či snad prozatím neplatilo. Ale pro nás všechny je nové právě dnes, neboť dnes z něho žijeme a okoušíme je.
Proto je v textu řeč o nové, obnovené smlouvě, ale již ne o žádné staré, minulé nebo překonané. Mluví se pouze o smlouvě, jež byla ze strany lidu přestoupena a porušena, ale Hospodin nadále zůstává právoplatným manželem Izraele. A to je velice důležité. Z hlediska historické situace, nejde o žádný odklon od dosavadních dějin mezi Bohem a Izraelem, ale naopak o jejich obnovu, aktualizaci a pokračování. Protože Hospodin svoji smlouvu s Izraelem nikdy neodvolal ani nezrušil. Smlouva byla vždy chápána jako Boží spásonosný dar, který je totožný s novým stvořením a jehož základem i středem je odpuštění hříchů. Jedině díky platnosti této smlouvy a jejímu stálému působení je vůbec možné uvažovat o proměně lidského srdce, našeho smýšlení i vlastního vykoupení.
Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj Zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Předně je tedy patrné, že obnovená smlouva se nadále především týká lidu Izraele. Dobře, můžeme říci. Ale v Kristu jsme byli rovněž my přiřazeni k tomuto zaslíbení a stali se součástí vyvoleného lidu. Hospodin je také naším Bohem. Ano, to zajisté platí. Je ovšem zajímavá ještě další okolnost. Mluví se o Zákoně, který bude dán lidem do nitra, aby se stal bytostnou součástí jejich uvažování a jednání. A zde jistě narážíme na proměňující skutečnost, přítomnost i jednání Ducha svatého, jehož seslání si budeme za týden společně připomínat. Neboť Hospodin stále píše svým Duchem na kamenná srdce našich srdcí a tím je obživuje, otevírá i zásadně reformuje. To je ono nové a svěží na obnovené smlouvě, která je zde zaslíbena.
Smlouva sama se neměnní a nadále zůstává v původní platnosti. Je ovšem nově a čerstvě naplněna ve své účinnosti a působení v lidu samotném. A pokud je zde řeč o Zákonu, není rovněž myšlen žádný jiný než onen Mojžíšův vydaný lidu na Sinaji. Ona slavná Tóra - Učení, nauka židovského národa. To je onen stále platný ukazatel na cestě našeho následování; Tóra jsou darované směrovky vedoucí nás do svobodné a zaslíbené země. Tomuto Zákonu byl Ježíš sám poddán; tento Zákon vykládal a vyučoval své posluchače. Jiná Tóra již nebude lidem dána, pouze se naplňuje v ní obsažené zaslíbení a požehnání. Jiný a nový může být pouze náš přístup k ní a k jejímu porozumění.
Co je ovšem nové na této obnovené smlouvě, že již nebude lidmi porušována. Tóru již lidé nezapomenou, ale budou podle ní zcela přirozeně žít, protože jim bude vepsána do srdcí. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: Poznávejte Hospodina! Všichni mě budou znát od nejmenšího do největšího z nich je výrok Hospodinův. Bratři a sestry, víme dobře, že toto slovo se prozatím ve svém důsledku ještě cele nenaplnilo. Ani ve světe, ani v církvi, ani zde mezi námi. Stále pro nás platí výzva - Poznávejte Hospodina, neboť naše známost je v tomto smyslu nadále velmi slabá a nedostatečná. O tom svědčí naše vlastní životy a sami u sebe to víme každý z nás jistě nejlépe.
Neboť biblické poznání to není na prvém místě nějaká rozumová znalost či přijetí určité informace. Poznání je vždy spíše vztah, přímo důvěrný styk s druhou osobou. Proto poznat Hospodina znamená rozpoznat a prožít, že On je svrchovaným Pánem, který vyžaduje naši poslušnost. Z toho důvodu se také biblické poznání vždy aktualizuje v láskyplném jednání a naplňování Tóry. Třeba právě v tom, abychom Pána Boha i svého bližního milovali celou silou své osobnosti a nasazením všech svých schopností.
Vidíme tedy, že nám takové naplněné jednající poznání stále ještě chybí. Prozatím jsme nadále pouze na cestě k tomuto úžasnému zaslíbení. Přesto je zde záchytný bod, ze kterého je vždy možné znovu začínat a přibližovat se tomuto zaslíbení mesiánské doby. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat. A právě toto slovo se pro nás uskutečnilo v Kristu. Proto již nemají platnost rituální předpisy o obětech a skutky usmíření dle přikázání Zákona. V tomto smyslu je obnovená smlouva skutečně nová a naplněná. Ale ne námi, nýbrž Pánem Bohem samotným. To je podstata zvěsti evangelia. Hospodin je zde pro nás a zařídil všechno potřebné pro naše usmíření a spásu. Připravil všechno tak, aby každý člověk mohl být na věky s Ním. Všichni jsme povoláni k věčnému životu, k trvalému poznávání i milování. Potom mít božský Zákon ve svém srdci je pouze obrácenou stranou přijatého odpuštění.
To je slavné naplnění smlouvy mezi Bohem a lidmi, uskutečnění odvěkých záměrů s námi. A právě vyvolení a trvání Izraele, onoho lidu smlouvy, vždy udržovalo v paměti stálou připomínku, že budoucnost lidstva zůstává nadále nejenom otevřená, nýbrž i naděje plná. Neboť Hospodin je věrný ve své smlouvě a nikdy nelituje již jednou poskytnutých darů či povolání. To je naše smělá jistota i stálá posila ve všedních dnech našich životů. Amen
Slovo poslání: Židům 10, 19 - 25
Požehnání: Numeri 6, 24 - 26