Jan 2,1-11 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." Ježíš jí řekl: "Co mě a tobě ženo! Ještě nepřišla má hodina." Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí." Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."
Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Jen málokterý evangelijní příběh se těší takové obecné oblibě jako zaznamenaná svatba v Káně Galilejské, které se rovněž Ježíš zúčastnil. Vždyť co již může být větším příkladem opravdové lidskosti a společně sdílené radosti, než právě svatební hostina se vším, co k takové náležité oslavě uzavřeného manželství patří. A že tehdy skutečně Židé uměli slavit, jak my si již dnes ani nedokážeme představit. Svatební veselí trvalo celý týden a všeho jídla i pití musela být pořádná hojnost, ať to stálo jakoukoliv částku. Pořádající rodina se třeba na několik let zadlužila, ale na svatbě se v žádném případě šetřit nemohlo. Strach z možné ostudy byl totiž větší, než tíže nadělaných dluhů.
Na svatbu se zvali všichni příbuzní, sousedé a známí, na nikoho se přitom nesmělo zapomenout. V Káně na svatbě byla i Ježíšova matka a také Ježíš tam byl pozván spolu se svými učedníky. A můžeme tedy směle předpokládat, že se ani on pravděpodobně nikterak nestranil všeobecného veselí a zábavy, jak se na pozvaného svatebního hosta sluší. A když se domácím pojednou začalo nedostávat vína, Ježíš ve skrytosti zasáhne, ochotně vypomůže a svatebčany zachrání před veřejnou ostudou. Svatební veselí může opětovně pokračovat, neboť vína je nadále dostatek a vůbec není špatné. Naopak, všichni si je pochvalují a jsou šťastni, že mají tak dobré víno k svému obveselení.
Je to ale skutečně všechno, co nám má tento jedinečný příběh říci? Nesměl by to totiž být evangelista Jan, aby nám tím nechtěl naznačit ještě něco mnohem hlubšího a náročnějšího. To však neznamená, že se příběh nemohl odehrát přesně tak, jak si o něm čteme, ale nesmíme ulpívat pouze na povrchu zaznamenaného děje. Jsme pozváni do textu Písma, abychom se jím nechali obklopit, zaujmout a dovolili mu k nám promlouvat svým předávaným poselstvím. Nechali se jím nově oslovit a znovu motivovat ve svém uskutečňování a rozvíjení obdrženého daru života.
Předně čteme, že svatba se konala třetího dne. Nevíme sice, od jaké chvíle se tyto tři dny počítají, ale to zase není až tak důležité. Třetího dne se většinou rozhoduje, třetí den se náhle ukáže; v tento den nám Hospodin dá povstat a my před ním budeme žít. Ano, jedná se o naplnění odměřeného času; o zvláštní, dlouho připravovaný okamžik, ve kterém se začíná jednat. O samotném průběhu svatby toho mnoho nevíme, ale můžeme na ni nahlížet jako na lidský pokus vybudovat své štěstí a zázemí bez Boha. Lidé chtějí, aby jim spolu bylo dobře. Mají touhu se společně radovat a veselit, alespoň na chvíli zapomenout na případnou nouzi, životní bolesti a strádání. Ale tato všudypřítomná nouze a bída lidského hříchu se přihlásí v podobě nedostatku vína. Toužíme utvářet svoje domovy, vzdělávat novou a svobodnou společnost, ale dílo se nám nedaří.Vždy znovu se nějak přihlásí naše společná tíseň, chudoba, neschopnost či neochota a my nedokážeme své započaté úmysly dovést k jejich zdárnému završení. Opětovně jsme zastaveni ve svém rozletu a musíme si přiznat vlastní nedokonalosti a selhání.
Této všeobecné nouze si je vědoma Ježíšova matka. To ona Ježíše upozorní, že už zde nemají vína. V přítomnosti svého syna náhle porozuměla, že se opět uskutečňované dílo nevydaří; jako první rozpoznala, čeho všeho se nám lidem nedostává. A tak svatba bude muset být předčasně ukončena. Víno se za chvíli dopije, hosté se pomalu rozejdou do svých domovů, aby si ještě dlouho vyprávěli o nepodařené svatbě, na které během oslavy došlo víno.
Ježíš se však nenechá dotlačit k jednání na povel či požádání. Jako Hospodinův Pomazaný je zcela svoboden od žádostí a tužeb druhých lidí. Žije z Otcova přijetí a potvrzení, a ne z lidského uznání. Není závislý na splnění veškerých lidských přání, nýbrž na činění Otcovy vůle. To však jenom proto, aby lidem mohl skutečně posloužit v Božím Jménu. Aby nám mohl zpřítomnit Otcovo milosrdenství a stát se oním božským darem, kterého je nám všem zapotřebí. Pouze takový dar od Otce zažene náš nedostatek a nouzi; jenom díky němu se obnoví a uzdraví naše společné lidství. On však nám dá svou spásu nikoli teď, třetího dne, ale až přijde jeho hodina. Tato hodina je pro evangelistu Jana chvíle Ježíšova oslavení na kříži.
Přesto se Ježíšova matka nenechá odradit synovým chladem a odmítnutím. Přítomným služebníkům říká: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Ona dobře ví, že není jiné možnosti, odkud k nám může přijít potřebná pomoc. Jedině Ježíš sám dokáže zachránit a odstranit trvající lidskou nouzi a odcizení od Boha.
Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ano, zde je ve zkratce vystihnut všelidský pokus a úsilí o náboženský život. Dějinná snaha o očištění, o dosáhnutí pokoje a usmíření. Ale číslo šest je v Písmu číslem nevykoupeného člověka. Šestého dne byl člověk stvořen, ale po svém pádu nadále čeká na sedmý den svého vykoupení. A ten zůstává teprve před námi.
Těch šest nádob mohlo pojmout takových 500 až 600 litrů. Takže když Ježíš přikáže služebníkům, aby je naplnili vodou, znamená to opravdu značné množství tekutiny. Není to žádné troškaření, nýbrž jedná se o dobrou, hojnou, přetékající míru. Takováto přemíra ukazuje nad sebe, od pozemského daru na plné božské dovršení. Ale nejprve je nutné naplnit nádoby tím, co je v možnostech člověka a co jsme sami schopni dokázat. Tímto je nám rovněž naznačeno ono naprosté ztotožnění a přijetí lidského údělu i naší přirozenosti. Ježíš se plně a cele solidarizuje s člověkem, aby nás všechny mohl přivést zpět k Bohu, zpátky do věčného domova.
Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Zázračné proměnění vody ve víno není viditelné přirozeným zrakem. Zajisté někdy v této zlomové chvíli k němu pravděpodobně dochází, ale zcela ve skrytosti, bez bombastického oslavování a přihlížení davu. Je to učiněné znamení, ale jenom pro ty, kteří dokáží ve víře prohlédnout a povšimnout si jej. Správce svatby však mezi ně nepatří. Přesto se jeho nejapná poznámka nestává pouze špatným vtipem o kvalitě právě podávaného vína. Správce zcela bezděky vyřkne velikou pravdu a podá tím výklad probíhajícího děje.
Ano, to nejlepší je pro nás připraveno až pro závěrečnou chvíli. Při svatební hostině královského syna budeme osvěženi vínem božské radosti a opravdového veselí. Neboť se při nás uskuteční to, co bylo skrytým záměrem již od stvoření světa. Na nás bude vyjevena sláva Božího jednání a velikost naplněných úmyslů. To nám zároveň značí, že vlastní Ježíšův dar bude pozemsky vždy nepochopitelný. Člověk sám totiž neví, k čemu směřuje jeho nejvlastnější touha, ani neporozumí, když se ohlašuje její naplnění. Avšak dárcem je Ježíš, který působí ve skrytu. On je zároveň dárcem i darem. Jeho dar však přichází mnohdy tak, že je zklamáním pro očekávání pozemského člověka, ale jenom proto, že všechno lidské očekávání je nyní bohatě překonáno.
Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Jde tedy o to, abychom v tom, co se stalo, uviděli znamení a skrze ně opravdu prohlédli. Pán nám v něm říká, kdo je. On je ten, v němž se zjevila sláva Boží. A tato Boží sláva spočívá v tom, že v nás působí spásu. Toto znamení nám říká, co od něho smíme a máme očekávat. Protože je dárce i dar, a to ve slavné plnosti. Víno bylo dobré, protože se v něm daroval sám Ježíš. On je souhrn vědomého i nevědomého lidského toužení a očekávání. Proto v Něho máme uvěřit jako jeho učedníci. Prohlédnout vnitřním zrakem víry a duchovně rozpoznat, koho že zde nyní následujeme. Učit se rozeznávat Ježíšova znamení nejenom v Písmu, nýbrž i v naší vlastní přítomnosti. Abychom se naučili číst znamení této doby a byli připraveni na skryté Boží jednání.
Náš Pán k nám stále znovu přichází, aby nás obdaroval královským pozváním na svoji chystanou svatbu. A na této svatbě se všichni pozvaní zároveň stanou Beránkovou nevěstou. V tomto oslavení je pro nás připravena plnost věčného bytí, neutuchající veselí i radost, zaslíbený vstup do onoho sedmého dne, jenž nikdy nekončí.
Pane náš, prosíme, daruj nám otevřenost i porozumění, abychom dokázali uvidět a přiznat si svoji častou nouzi a všechny trápící nedostatky. Ať následně všechnu záchranu i obdarování očekáváme pouze od Tebe a dovolíme Ti nás uschopnit k novému životu v Duchu, jenž pramení přímo z Tebe. Jedině tak se naučíme rozeznávat Tvá znamení v dnešním světě a skrze ně zahlédnout Tvoji slávu i blízkost. Amen
Poslání a požehnání: 2. Petrova 1,3-8, Numeri 6,24-26