26. prosince 2008 (Druhý svátek vánoční)
Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: `Z Egypta jsem povolal svého syna.´
Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: `Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.´
Vánoční idyla skončila. Pastýři i mágové odešli, andělská záře pohasla, krajina se opět zahalila do noční tmy. Komu by se chtělo nyní někam harcovat, když konečně přichází čas zaslouženého odpočinku. Nebylo toho zrovna málo, co museli Josef s Marií v poslední době všechno prožít a absolvovat. Ale nyní již všechno strádání a námaha skončila. Vždyť se nám právě narodil dlouho očekávaný Mesiáš. Dávná zaslíbení došla svého vyplnění, náš svět už není a nebude takový, jaký byl dřív. Bůh se sklání k člověku a svěřuje se do jeho starostlivé péče; do lidské rozvahy, soucítění a věrnosti. Jaká důvěra je uschována v této dětské bezbrannosti a v tomto aktu naprostého odevzdání?!
A my znovu mlčky stojíme u betlémských jeslí a jsme dojati touto scénou, kdy se božství a člověčenství pevně a napořád spojilo. Nyní se úděl našeho lidství stává rovněž údělem božím. Tvůrčí Slovo vykoupení a spásy se stává tělem, aby toto lidské tělo mohlo být jednou oslavenou a zbožštěno. Neboť pravý Bůh a pravý člověk přemůže a odstraní lidský hřích, peklo i smrt.
Ano, to všechno zajisté platí. Ale cesta k tomuto naplnění nebude vůbec snadná, přímočará ani bezbolestná. Ne všichni totiž s radostí a touhou vyhlížejí narození Očekávaného. Pýcha, odcizení a vzpoura stvořeného světa nebudou odstraněny naráz a jakoby mávnutím kouzelného proutku. Pokora ani zbožná úcta nejdou totiž nařídit natož pak vynutit silou. Pán toto dobře ví a přesto nebo právě proto se rozhoduje přijmout náš úděl cele za svůj a prožít jej.
Jen co mágové odešli, je potřeba začít jednat. A to i přesto, že jakoby nic nenasvědčuje tomu, že se nebezpečí kvapem přibližuje. Ale noční temnota se často stává hodinou zrady a násilného přepadení. Je vhodnou příležitostí umlčet hlas slova a zahubit jas nenáviděného světla. Jak tady ve ztichlém Betlémě, tak později v opuštěné zahradě Getsemanské.
A Bůh všechno sazí na poslušnost a připravenost jediného muže. Na něm nyní záleží, jak se zachová. Anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ Slovo ostré a nepříjemné, jak zvuk výstřelu. Sami to jistě známe jaké to je, když nás někdo v noci probudí a něco po nás chce. A ještě, když se něco závažného stane a my to máme jít okamžitě řešit nebo opravit. Mohli bychom se snad Josefovi divit, kdyby se převalil na druhý bok a řekl si – ráno moudřejší večera. Ono to jistě nebude tak horké, jak to nyní v noci vypadá. V nebi se zbytečně strachují. Proč by se o nás Herodes vůbec zajímal? A také, jak by nás tady někde ve stodole mohl najít? A když bude nejhůře, což by Pán nějak zázračně nezasáhl a neranil třeba vojáky onou příslovečnou biblickou slepotou? Kam se na nás hrabe Herodes ze svojí veškerou mocí!
Ale když právě tohle Josef neudělá. Překoná ospalost, únavu, dotírající myšlenky i pochybnosti. On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Josef věrně oplácí svěřenou důvěru. Naučil se poslouchat a moc se nedivit nad nevyzpytatelností Božího jednání. Když anděl přikáže, tak poslechne. Proto přijal těhotnou Marii opět k sobě. Stal se jim oběma pozorným ochráncem, ženě manželem a dítěti otcem.
Z toho důvodu i nyní vstane uprostřed noci, zabalí to nejnutnější, co mají sebou a za tmy opouštějí Betlém. Sestoupí dolů do Egypta. Do té země, jež se tolik odlišuje od té jejich. Přesto se právě Egypt mnohokráte stal Izraeli útočištěm a náhradním domovem v těžkých dobách hladu a pronásledování. Ale také onou zemí otroctví, odkud Hospodin vyvedl svůj lid na novou cestu svobody a následování. Právě zde vyjevil svoji slávu a na Egypťanech ukázal svoji vysvobozující moc. Neboť i tato říše mrtvých měla rozpoznat velikost jediného Boha a pravého Dárce života.
Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a celém okolí ve stáří dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Ani narození Vykupitele se neobejde bez doprovodu lidské zloby a nenávisti. Neboť boží nepřítel je zároveň nepřítelem veškerého lidství. Touží zahubit a zatemnit božský otisk v životě každého člověka. Využije a zneužije proto každého, kdo se mu k tomu otevře a dopřeje tak místa ve svém nitru.
Mudrcům byla vyjevena veliká skutečnost o právě narozeném zaslíbeném králi. Pán Bůh přistoupil na takový způsob jednání, jakému oni mohli porozumět a pochopit význam obdrženého poselství. Přestože se vraceli domů jinou cestou a vyhnuli se královskému paláci, již předtím z nich Herodes dokázal vytáhnout informaci, kdy že se jim hvězda asi ukázala. Proto dovedl odhadnout chlapcovo stáří a k němu pak zacílit své rozlícení.
A tak i toto svým způsobem nadpřirozené rozpoznání z hvězd má svoji negativní dohru. Mudrci neznajíce svatá Písma svým příchodem vystaví narozeného chlapce smrtelnému nebezpečí. Ani netuší jak je bláhové chtít ho hledat zrovna do královského paláce. A tak pouze včasným andělským zásahem a Josefovou poslušností se podaří ochránit dítě před Herodovým hněvem. Ale ne tak již ostatní betlémské chlapce. Starý a psychicky narušený král připraví svým poddaným další krvavá a zbytečná jatka. Znovu je svévolně zneužita propůjčená panovnická moc. Neděje se to ovšem v žádném případě proto, aby se snad naplnila Písma coby důkaz očekávaných událostí. Takto Bůh nikdy nejedná; On nepotřebuje lidské neštěstí, pláč ani zoufalství.
Ale znovu se tak v dějinách Izraele zpřítomní jedno trýznivé a žaluplné místo ze svědectví proroka Jeremiáše: Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není. Právě v Rámě nedaleko Anatótu, asi 10 km severně od Jeruzaléma, byla podle tradice pohřbena Ráchel, pramatka josefských čeledí. Proto se jí dosud dotýká úděl jejích potomků. Již jednou takto symbolicky oplakávala odvlečení a zánik severních kmenů Izraele. Nářek, úzkost a zajetí jsou však pouze těžkou zkouškou, jíž projdou pozůstatky Božího lidu k novému životu darovanému Hospodinem. Proto nadále zůstává živoucí naděje na návrat, na změnu údělu i postoje, jímž lid odpoví na nový Boží skutek. Izrael vyznává své provinění i svou touhu a odhodlání vrátit se k svému Bohu celým srdcem.
Hospodin znovu potěšuje a zve k naději. Nikdy nezapomněl na svůj lid. Jeho milosrdenství jej přímo nutí, aby zasáhl ve prospěch ponížených a potupených, zastal se odstrkovaných a trpících. Z té příčiny ani hrozný a neomluvitelný Herodův skutek není oním posledním a definitivním slovem v nešťastném příběhu betlémských chlapců. Naštěstí. Neboť toto završující slovo si Pán Bůh vyhrazuje pro sebe samého. Tímto slovem obnoví a uzdraví všechny věci, odstraní veškerý smutek, pláč i bol. Setře každou slzu z očí a daruje naprosté zahojení ze všech prožitých útrap a strádání. I oněm zoufalým betlémským matkám.
Ale zatím se toto všechno zlé a nepříjemné doposud děje a zůstává součástí našeho světa. V tomto slzavém údolí se tudíž nadále učíme žít z víry, naděje a lásky. Tedy z takových skutečností, které prozatím nemůžeme přímo uchopit, ale přesto již smíme z milosti zakoušet.
A tak až budeme někdy příště opět rozjímat vánoční poselství o tajemství vtělení a naší spásy, nezapomeňme na tento příběh o útěku svaté rodiny i ničícím běsnění lidské zloby a nenávisti. Neboť také on do tohoto vánočního vyprávění patří. A to jako jisté varování a upozornění na realitu našeho světa, jenž dosud v bolestech očekává na zjevení Boží slávy.
Pane náš, daruj nám otevřenost pro pravý význam těchto svátků i citlivost, abychom dovolili nově promlouvat slovům Tvého evangelia, jak k nám samotným, tak i k svému okolí. Ať i uprostřed současného světa dokážeme více porozumět hodnotě našeho lidství i Tvému ztotožnění s námi. Amen
Poslání a požehnání: 1. Janova 1,1-9, 2. Tesalonickým 2,16-17