Matouš 21,1-11 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: `Pán je potřebuje.´ A ten člověk je hned pošle." To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:`Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.´
Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!"
Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?" Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji."
Připravte svá srdce pro našeho Boha! Pán přichází! Odstraňte ze svých životů všechno, co by mohlo být na překážku při jeho uvítání. Narovnejte všechny své cesty, napravte veškeré vztahy! Každá hora lidské pýchy a domýšlivosti ať je rychle snížena, všechna údolí a rokle vašich splínů či zoufalství ať jsou okamžitě opuštěna a zapomenuta. Vždyť se každou chvíli zjeví Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.
Tak nějak podobně může rovněž pro nás zaznít aktualizované poselství Adventu, očekávaného příchodu Páně. Jedná se o výzvu k naší bdělosti, rozhodnosti a novému vykročení. Není čas k zbytečnému meškání, je potřeba se rozhodnout rychle a beze zbytku. Jinak sám vichr Hospodinův od nás odvane všechnu přebytečnou zátěž a to, co nás nezdravě svazuje a duchovně obtěžkává. Pán přichází k svému lidu, vjíždí do Jeruzaléma, chystá se navštívit a vyčistit svůj chrám. Ale je zajímavé, že nejprve je nutné obstarat potřebného oslíka na cestu. Bez něho nelze vjet do svatého města a radostně uvítat Mesiáše.
Co nám může tento podivuhodný obraz říci? Z historických souvislostí je známo, že v každé generaci zřejmě měli někteří věrní toto zvíře pro Mesiáše na určitém místě připraveno. A Ježíš na toto očekávání navazuje svým pokynem učedníkům. Neboť tak je nutné naplnit starozákonní proroctví, že právě na oslu a ne jinak vjíždí zaslíbený král k dceři Siónské. Tedy žádný kůň coby vznešené znamení vladařské moci, nýbrž právě obyčejný a jankovitý osel.
Kde však dnes sehnat takové zvíře, že ano? Přesto se odvážím navrhnout, že bychom každý mohli jednoho takového oslíka Pánu připravit. Již svatý František mluví o svém těle jako o bratru oslíkovi. A je to moc hezké přirovnání. Je v něm totiž přítomná určitá něha a shovívavost k sobě samému i vědomí toho, že každý osel čas od času neposlouchá a chová se tvrdohlavě i vzpurně. Stejně jako my sami. Jak moc se nám někdy nechce učinit právě to a ono. Jak často neposloucháme a jdeme si svojí cestou, i když dobře víme, že bychom se tak chovat neměli.
A přesto s námi Pán jedná vlídně a nehubuje nás. Připravme tedy pro něho každý svého oslíka, aby si ho mohl použít, jak On bude chtít. Dejme se mu k dispozici pro dílo, které si On přeje skrze nás vykonat. Právě teď a na tom místě, kde se zrovna nacházíme. Třeba nás bude chtít poslat k těm lidem, kteří kolem sebe nikoho nemají a s touhou očekávají nějakou návštěvu. Nebo máme otevřít svá ústa a promluvit o naději, kterou společně vyznáváme. Mnozí kolem nás žádného Mesiáše nečekají, neboť se již dávno vzdali jakékoliv naděje na změnu a příchod něčeho dobrého.
A právě k takovým lidem se Pán rozhodne vejít skrze naši návštěvu, náš zájem i schopnost se otevřít a vyslovit tam slova dobrá a utěšená. Neboť máme překonat svůj přirozený ostych i stud a nezatajit před druhými přicházející světlo adventního času. Promluvit v síle Božího zájmu o člověka a naléhavosti Jeho poselství. Stát se oním hlasem naděje na poušti našich vzájemných vztahů a pomíjejícího přežívání.
Abychom toto dokázali vykonat a mohli vstupovat do oněch připravených Božích skutků, je nutná naše upřímnost i pravdivost. Před Bohem, druhými lidmi i před sebou samými. Všechny zahalující drahocenné pláště musí pryč. Je třeba je odhodit a vystlat jimi cestu přicházejícímu králi. Strhnout ze sebe všechnu přetvářku a touhu vypadat vždy poněkud jinak a lépe, než jací ve skutečnosti jsme. Nebát se odhalení a pokořujícího přiznání. Neboť právě v něm nás Pán přijímá a ubezpečuje o své lásce, zájmu a přijetí. Smíme tudíž odpočinout od marné snahy být lepšími, duchovnějšími a přijatelnějšími.
Čas Adventu je dobou pokání, obratu, příležitostí k odhalení a pravému setkání. K setkání se sebou i s Tím, který k nám přichází. Zatím tak činí velice jemně až skoro s ostychem. Neuplatňuje své právo mocí ani slávou, na kterou má oprávněný nárok. Nyní je proto darovaný čas, abychom odsekali všechny překážející větve a zbavili se jich. Přinesli je coby oběť pod nohy toho, jenž vjíždí k svému lidu. Odstranili při nás veškeré haluze, které nám zabraňují se k druhým přiblížit a nedovolí nám nechat se v lásce obejmout. Odřezali tak od sebe všechno přebytečné, jízlivé, nesmiřitelné, co druhé zraňuje a ponižuje. Abychom vzali s vážností výzvu nastávajícího času.
Protože až Pán skutečně přijde, tak začne jinaký cvrkot a vřava. Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, otřáslo se celé město. Až Pán takto vjede do našeho sboru, až viditelně navštíví svou církev, tak zakusíme podobné zemětřesení. Tehdy při nás obstojí pouze pravé a dobře zbudované základy, všechno ostatní se rychle sesype a bude již k nepoužití. Neboť slávu lze vzdát pouze tím, co je a bude hodno Přicházejícího. A to musí být stejné kvality, jako On sám. Proto všechno, co v našich životech nevyroste z pravého kmene božského života, se náhle ukáže jako marné a zatěžující. Mnohé, čeho si v církvi nyní považujeme, rozpoznáme jako neužitečné a přitěžující. To neustojí nápor chvění Ducha, který při nás zavane, a bude rázně odneseno pryč.
Dnešním dnem vstupujeme do nového církevního roku. Sami dobře víme, jak je právě toto období pro nás mnohdy nesnadné, uspěchané, vyčerpávající. Chystáme se na blížící se svátky, uklízíme, sháníme dárky, obstaráváme dobré jídlo, píšeme sváteční kázání atd. Přesto je tento čas nabídnutou příležitostí prožít tuto dobu letos poněkud jinak a nově. Zakusit skutečný Advent, potěšení a radost. Udělat si alespoň jednou denně malou chvíli na poselství slova, modlitbu, ohledání svých životních základů. Dokázat poodstoupit od veškerého spěchu i shonu kolem nás a vycházet ven v postoji ztišení a jasného vědomí života před Bohem. Podržet u sebe darovaný pokoj a přinášet ho tam, kam právě vstupujeme.
Není to snadné, ale je to příležitost připravit se dobře na vánoční svátky a prožít je v Boží blízkosti a radosti. Radosti z božího příchodu a ponížení pro naši spásu. Pak budeme moci ve svobodě a s touhou hlasitě volat: „Hosanna synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech!“
Pane náš, děkujeme, že k nám stále znovu přicházíš a toužíš nás ujistit o své lásce i vítězství. Prosíme, ať se dokážeme v této jistotě pokořit a zbavit veškerých falešných přítěží i všeho toho, co nemá naději před Tebou obstát. Abychom se Ti vydávali cele k dispozici a vykonali tak všechno to, co Ty si budeš přát skrze nás učinit. Amen
Poslání a požehnání: (Římanům 13,11-14): Milost vám a pokoj od Toho, kterýž jest a který byl a který přichází. Jemu sláva i moc navěky. Amen